Někdy je potřebné projít hodně klikatou a složitou cestou k výsledku, který stojí za to. Rád si připomínám příběhy, které na začátku vypadaly beznadějně ale i tak se vyřešily a dopadly dobře. Připomínám si je ve chvílích, kdy váhám a mám na svět negativní náhled.
Příběhy, pro chvíle, kdy začnu vidět svět černě.
Přiznávám, že moji psychiku ovlivňují zprávy z médií, počasí, únava atd. Občas tak, že začnu pochybovat a mít dojem, že vše je jenom depresivní. V takových chvílích mi pomáhá, když si připomenu několik vlastních příběhů, které mě utvrdí v tom, že svět je různorodý ale mám štěstí v tom, že jsem potkal mnoho dobrých, správných a férových lidí. Je to jeden ze způsobů, jak pečovat o duševní pohodu a nepropadat frustraci. Příběhy jsem sepsal. Když si je připomenu, vždy mi dodají energii a radost. Snad to stejně vyvolají i u vás – i bez motivačních vět.
Tady je první příběh:
Před více než patnácti lety se na mé tváři začala tvořit alopecia barbaae tj. na některých částech mi přestaly růst vousy. Vzhledem k tomu, že jsem tmavý typ, bíle fleky – lysiny na tváři byly viditelné. A budily dotazy, co to je a proč atd. Trápilo mě to. Psychosomatické problémy vždy poukazují i na psychické problémy, já jsem se zpočátku zaměřil hlavně na fyzické projevy a jejich odstranění. Vyzkoušel jsem vše od mastí, léků, dráždění pokožky dusíkem, návrhem nechat si vousy kompletně vylaserovat až po dvouletou bezlaktózovou – bezlepkovou dietu s omezením cukru.
Byly to náročné roky. Výsledek žádný. Ajurvéda, alergolog, dermatoložka, alternativní medicína, situace pořád stejná. Nakonec jsem se od známé dozvěděl o paní doktorce s klasickým lékařským vzděláním, která se věnuje i čínské medicíně a má pověst „ona vyřešila i takové ty divné nemoci“ a je tak trochu i psycholog. K paní doktorce jsem přišel čtyřikrát. Když mi například mačkala různé body na těle, vždy říkala „nebojte se, vypadá to divně, ale vím, co dělám“.
Řekla mi „věř“, a zabralo to!
Nakonec ale ani její léčba neukázala žádný výsledek. Na posledním sezení mi upřímně řekla, že za sebe udělala všechno a víc toho nedokáže a nechce mě vodit za nos a tahat ze mě další peníze. Pak se na mně zadívala a sebevědomě řekla: „víte, já jsem si jista, že vám ty vousy budou růst“. Její upřímné sdělení o limitech její práce a zároveň jistota mně úplně odzbrojily. Na rozdíl od všech ostatních, ona byla upřímná, s optimistickým přístupem.
Do třech měsíců začaly vousy zase všude růst. A od té doby pořád. Občas, když se oholím, tak jí spontánně napíšu, že ji přeji hezký den a děkuji ji za to, jak mi pomohla. Obrázek k této příhodě jsem vybral záměrně, textilní květina tvořila často součást oblečení paní doktorky. Pro mě bylo setkání s ní intenzivním prožitkem skromnosti, respektu a vnitřní jistoty.
Mohlo by vás také zajímat: 5 tipů, jak mít lepší náladu