V časopise Vlasta vyšel článek, který se věnuje mužskému světu s příznačným názvem:
„Mají muži emoce? A mohli bychom je vidět?“ Někteří muži o svých pocitech mluví bez
problémů, ale většina řekne „nic mi není, jsem v pohodě“, i když je zjevné, že se něco
děje. Roli může hrát výchova, představa o mužnosti, osobnost, zkušenosti i to, s kým
právě mluví. A někdy také prostý fakt, že muži svůj smutek, strach nebo bezmoc skutečně
neumí pojmenovat. Do článku jsem měl možnost přispět společně s mými kolegy a vyšel
na několika stránkách. Tady bych rád zopakoval jenom ty nejdůležitější myšlenky.
Ano, muži mají emoce stejně jako ženy. Ale zacházejí s nimi
odlišně.
Není to tak, že by muži emoce neměli, jen neví, jak by měli vysvětlit nebo popsat, co cítí, a
jak by s pocity měli naložit. Jednou z hlavních příčin může být, že muži často od dětství
dostávají explicitní i implicitní zprávy, že mají být výkonní, odolní, soběstační a nemají
druhé zatěžovat vlastními obtížemi. Zranitelné emoce, jako například smutek, strach, stud
nebo bezmoc, pak mohou být obtížněji dostupné ve verbální podobě.
Zcela logicky vedou naučené vzorce z dětství i nižší schopnost emoce číst k tomu, že mají
muži obavy ze zranitelnosti, a proto se vyjádření smutku, strachu či nejistoty raději
vyhýbají: tyto emoce jsou obecně vnímány jako projevy slabosti. Neznamená to, že nejsou
přítomné. Mohou se projevovat podrážděností, hněvem, stažením se do sebe, přetížením
prací nebo tělesnými symptomy.
Umí, či neumí muži vyjadřovat emoce?
Podle mého názoru je pro muže bezpečnější emoce potlačit, než riskovat a projevit
zranitelnost. Pro muže je proto typické vyjadřování emocí skrze činy místo slov. „Vysloví“
se tím, že něco zařídí, opraví nebo fyzicky ochraňují a pečují. Celkově pro kohokoliv je
vždy pro vyjádření emocí potřebný bezpečný prostor, kde nehrozí zesměšnění nebo
zneužití upřímnosti.
Důležitost mužského přátelství
Mužská přátelství mají jiné základy než ta ženská, jejichž principem jsou rozhovory a častá
setkávání se. Mužská přátelství jsou více akční, fungují dobře při společné aktivitě a
zájmu: sport, kutilství, hraní her, moderní technologie, práce na zahradě, opravy auta,
sběratelství apod.
A součástí přátelství je typické mužské popichování a pošťuchování, ironie, humor,
dobírání si jeden druhého. Přátelství mezi muži obvykle vydrží i delší pauzy a sdílení mezi
přáteli je spíše „faktické“, hledá se konkrétní řešení nebo rada, komentují se společné
zážitky z minulosti.
Jak teda na vyjadřování emocí
Mužům je bližší otevřít témata týkající se vztahů, strachu o zdraví nebo konfliktů na
pracovišti jaksi „mimochodem“, s ironií nebo vtipem. Raději ve dvojici než ve skupině,
protože je jednodušší si ověřit, jestli je bezpečné se otevřít. A kromě těch skutečně
nejbližších se může jako důvěryhodný partner pro takové téma zdát i trenér, masér, kouč
nebo terapeut, protože profesionální prostředí garantuje mlčenlivost, neutrálnost a
anonymitu, a tak nehrozí hodnocení, poučování, tlak na výkon nebo to, že informace bude
zneužita proti němu.
Někteří muži se paradoxně nakonec dokážou velmi otevřeně vyjadřovat v psychoterapii,
protože profesionální vztah poskytuje jasné hranice, důvěrnost a prostor, v němž nemusí
plnit svou obvyklou sociální roli.
Co by mužům pomohlo k většímu otevření se a jak na to?
Měli bychom na muže tlačit a do větší emoční otevřenosti je nutit? Udělat z toho další
výkonový úkol? U zdravé mužské populace není nutná extra pomoc. Spíše jde o změnu ve
vnímání zranitelnosti, nejistoty, selhání, ocenění žádosti o pomoc apod.
Celkově bychom měli zmírnit tlak na výkon, perfektnost a bezchybnost a vybírat mužské
vzory, které nabízejí více zralosti, umírněnosti a odvahy. V každodenním životě je užitečné
dát mužům čas na vyjádření se, dopřát jim možnost samoty, nabízet pomoc, ale
nevnucovat ji, probírat důležitá témata akčně, tj. při činnosti (jízda autem, procházka,
sestavování nábytku apod.), ne formou výslechu nebo citového vydírání a nátlaku pláčem.
Pokud vás článek přivedl k zamyšlení a chtěli byste se některému z témat věnovat hlouběji, můžete se mi ozvat e-mailem na boris@borisstepanovic.cz nebo telefonicky na +420 605 722 592. Rád vás osobně poznám a společně se podíváme na to, co ve vašem životě právě potřebuje pozornost.
Příspěvky prošly jazykovou korekturou a jsou psané bez pomoci AI.
Mohlo by vás také zajímat: Říjen – Stereotypy ve vnímání žen a mužů