Bilancování jsme všichni zažívali ve škole, kde naší bilancí bylo vysvědčení a dobré známky. Tak jako tomu bylo ve škole, někomu hodnocení pomáhá posouvat se vpřed, jiného tíží a skoro až paralyzuje. Ten bilancování neuznává a přínos v zastavování se a srovnávání, očekávání zlepšení a komentování neúspěchů bere jako něco, co spíše znejišťuje. Můžeme namítnout, že bez bilancování „bychom nevěděli, v čem a jak jsme se zlepšili, vyvinuli, čeho jsme dosáhli“. To ale často spíše poukazuje na naší potřebu mít věci pod kontrolou.
Bilancování – sebehodnocení
Je důležité, jestli se bilancování – hodnocení – děje podle mě a mých hodnot, nebo podle toho, jak „by to mělo být a jak to mají ostatní“. Ve druhém případě vzniká frustrace a nespokojenost a ukazuje na naši závislost na souhlasu či přijetí druhými lidmi.
V procesu hodnocení – bilancování, může být schovaný perfekcionismus, nastavení, ve kterém jsme není nikdy s ničím spokojeni a hodnocení bude spojeno s výčitkami a pocity viny.
Při bilancování je vždy dobré si uvědomit, že dokonalost neexistuje.
Mohlo by vás také zajímat: Jak může vzniknout syndrom vyhoření?