Upřímnost a otevřenost jednoho k druhému je často výzvou. Neradi ukazujeme svoje slabiny nebo temné stránky. K tomuto tématu mi připadá velmi výstižný citát od Anny Lembke z její knihy „Dopamin. Jak přežít blahobyt a neubavit se k smrti“ (vydavatelství Triton):
„Přiznat pravdu vzbuzuje u lidí účast, zejména tehdy, jsme-li ochotni dát najevo svou zranitelnost. Jeví se to jako protimluv, neboť často předpokládáme, že lidi od sebe zapudíme, odhalíme-li před nimi méně žádoucí stránky svého já. Z logiky věci by mělo dávat smysl, že se lidé odtáhnou, když se dozví něco o našich charakterových vadách či poklescích. Ve skutečnosti dochází k pravému opaku. Lidi to k nám začne přitahovat. Naše nevyrovnanost jim připomene jejich vlastní bezbrannost a lidství. S úlevou se přesvědčí, že ve svých pochybách, obavách a slabostech nejsou sami.“
Jestli vás článek inspiroval k zamyšlení a máte zájem se některému tématu věnovat osobně, kontaktujte mě e-mailem na boris@borisstepanovic.cz nebo telefonicky na +420 605 722 592. Bude mi ctí se s vámi potkat a doprovázet vás na cestě k hlubšímu sebepoznání a sebepřijetí.
Příspěvky prošly jazykovou korekturou a jsou psané bez pomoci AI.
Mohlo by vás také zajímat: Květen – Měsíc vzbuzující emoce