Příchod měsíce září znamená návrat zpátky do běžného fungování. To přináší občas i problémy – školní nebo pracovní. Jedním z těch nepříjemných je ztráta práce.
Když muž ztratí práci, je to pro něj obvykle velmi náročná situace, kterou vnitřně intenzivně prožívá. Proto když partner ztratí zaměstnání a „pořád neřekl, co bude dělat“, je lepší nenabízet své nápady na řešení a odpustit si všechny „dobré rady“, i když to myslíte dobře. Přehnaná starostlivost a péče často spíše jenom zbytečně prohloubí pocity selhání a neschopnosti. Ztráta práce je šok a každý si musí projít stadiem odmítnutí, přijetí i aktivního řešení situace v tempu, jaké je mu vlastní. Pro vás to znamená, že se budete muset poprat s vlastní netrpělivostí a nejistotami. Co můžete udělat pro partnera? Snažte se s ním trávit čas, a když sám začne a bude chtít, dejte mu možnost mluvit o jeho myšlenkách a názorech. To znamená skutečně spíše poslouchat nežli komentovat a sdělovat vlastní názory. Tak druhému umožníte, aby si v sobě mluvením dělal pořádek a ujasnil si, co dál. Povzbuzujte jej, ale nezlehčujte situaci, nemalujte budoucnost na růžovo a nesnažte se nic nevyžádaného doporučovat.
TIP: Vaší rolí v této situaci je být oporou, ne konzultantem, psycholožkou nebo koučem. Jestli sama cítíte ze situace úzkost a strach, vyhledejte odborníka. Požádejte o profesionální podporu, ať můžete s partnerem společně náročným obdobím projít. V případě, že začínají být finance problém, využijte psychology a psychoterapeuty, kteří spolupracují s pojišťovnami, jež na terapii přispívají. Bližší informace najdete např. na stránkách České asociace pro psychoterapii.
Často slyším, nejenom v pracovně od klientů, ale i od známých, že „jde všechno, jenom je potřeba to fakt chtít“
Přijmout a akceptovat hranice je mnohdy náročné. I vzhledem k tomu, že se často dozvídáme a čteme, že „stačí se jenom snažit a skutečně chtít a všechno je možné“. Bohužel tomu tak není, jakkoliv je mnoho situací, kdy si to přejeme a bylo by to tak skutečně hezké. Život jsou někdy spíše nepředvídatelné a nesmyslné náhody. Rezonuje se mnou část rozhovoru, který poskytl v roce 2011 Woody Allen: „Život je krutý, brutální, tragický a v neposlední řadě hodně namáhavý. To proto z něj neustále toužíme někam prchnout a je úplně jedno, jestli se přemístíme do romantické Paříže, nebo do středověku. Cokoli bude lepší než to, co zrovna máme, říkáme si. Jenže ono to lepší nebude. Nikdy a nikde. Svět je, jaký je.“ Nejde mu vždy plně rozumět, ať se snažíme sebevíc. Nejčastěji jde skutečně o to, abychom se se situací vyrovnali a přijali ji takovou, jaká je. To často vyžaduje odvahu přiznat si a uznat všechny emoce, které v ní prožíváme. Pozitivní i negativní. Když projdeme tímto procesem, téměř zákonitě se objeví nějaká možnost nebo naděje, jak situaci zvládnout.
TIP: Zkuste si jeden den najít drobnost, která potěší vás, a další den udělejte něco hezkého pro někoho jiného. Pokračujte v této aktivitě celý příští měsíc. Pozorujte, co toto nastavení s vámi udělá po dvou týdnech a jak se budete cítit po měsíci.
Září znamená začátek podzimu a ten společně se změnou počasí může přinést chmurné nálady. Ty bývají plnénejistoty, nepohody, samoty, smutku. Někdy je nám tak těžko, že ani není možné uvěřit, že nás má někdo rád, náš život má smysl atd. Pro tyto situace je fajn mít po ruce tzv. emoční banku.Pro někoho jsou to fotografie z rodinných oslav, vlastní svatby nebo z dovolené. Klíčenka, kterou jsme dostali jako dárek pro štěstí atd. To vše nám může připomenout, že vždy je tady někdo, kdo na nás myslí, jsme pro něj důležití a můžeme se na něj obrátit, spolehnout. Nejsme na světě tak sami, jak se nám na chvíli, pod vlivem oslabujících událostí nebo špatného počasí zdá. Nenechme se zaplavit pocitem beznaděje a marnosti. Je dobré mít na tyto situace, tak časté v podzimním období, připravené řešení.
TIP: Jestli sbírku pozitivních vzpomínek nemáte, začněte hned teď se sbíráním. Pohledy z dovolené, dárky a kresby od dětí, vstupenka na koncert, který jste si užili s kamarády, obal z dárku od partnera… Zkuste získávat předměty i s pomocí druhých – zapojte je do hledání připomínek hezkých společných chvil. Budete pak mít nejenom sbírku fyzických předmětů, ale i vzpomínku v mysli na to, jak vaše sbírka vznikala. Ať vám vždy připomene, že svět je hezké místo.
(Pozor! Tohle řešení není dostatečné pro stavy deprese, ale je myšleno pro situační smutek.)
Mnohé z vás zajímá můj druhý profil – kreativni_psycholog a moje tvořivé aktivity. Tak jsem si dovolil z něj sdílet několik ukázek vlastní tvořivosti. Tvůrčí aktivity mi nabízejí možnost relaxace, zklidnění, uvolnění, ponoření se do činnosti. Můžeme to nazvat flow, meditací nebo mindfullness (omlouvám se všem, kteří tyto pojmy chápou striktněji). Problém mohou mít perfekcionisté s nerealistickými očekáváními, vysokou mírou sebekritiky a s primární orientací na výkon a výsledek. Lehce se pro ně z procesu tvoření může stát aktivita plná úzkosti a tlaku, očekávání chyb, srovnávání se s druhými. Je fajn mít jasno, zda tvořivou činnost dělám pro vlastní uspokojení a radost, nebo s cílem, aby se výsledek za každou cenu líbil hlavně druhým.
TIP: Vyzkoušejte si u tvoření co nejvíce se uvolnit. Poslouchejte oblíbenou hudbu. Dýchejte zhluboka a pomalu. Buďte přiměřeně sytí. Jestli to vaše tvořivá aktivita umožňuje, vědomě zpomalte.
Jestli vás článek inspiroval k zamyšlení a máte zájem se některému tématu věnovat osobně, kontaktujte mě e-mailem na boris@borisstepanovic.cz nebo telefonicky na +420 605 722 592. Bude mi ctí se s vámi potkat a doprovázet vás na cestě k hlubšímu sebepoznání a sebepřijetí.
Příspěvky prošly jazykovou korekturou a jsou psané bez pomoci AI.
Mohlo by vás také zajímat: Domácnost = pracoviště…nebo bojiště?