Březen – měsíc na pomezí zimy a jara. Nejvyšší čas a zvládnout a ukončit resty z minulého roku. Moje zamyšlení na Instagramu byla inspirována filmem „Smrt jí sluší“ o touze po věčném mládí. Zaujal mě ale i samotný začátek filmu, kde se pojednává o tom, jak je těžké vypořádat se se zradou kamarádky a rozchodem s partnerem. S nadsázkou film ukazuje, co všechno člověk dokáže udělat pro to, aby zapomněl a tyto nepříjemné události i osoby „vymazal z hlavy“.
„Musíte ji dostat z hlavy,“ přikazuje psychoterapeutka hlavní hrdince ve filmu.
Kdyby to šlo tak jednoduše – rychle někoho dostat z hlavy, a udělat si tak pořádek v sobě samém. Vše nepříjemné a nehezké odstranit, nemyslet na to. Ale ono to vlastně ani nejde a není to užitečné. Nepříjemné pocity nás upozorňují na oblasti, které potřebujeme prozkoumat, porozumět jim a zvládnout jejich výzvy. To, že někoho nebo něco „dostaneme z hlavy“, ještě neznamená, že máme situaci vyřešenou. Vždy stojí za to se k výzvám postavit čelem a přijmout nepříjemné pocity. Někdy je to možné bez cizí pomoci, ale někdy je lepší mít pomocníka, který je nestranný, nesoudí a nevnucuje vlastní řešení. Může to být kvalifikovaný psychoterapeut, psycholog nebo kouč.
TIP: Rychlá řešení jsou lákavá, ale je to s nimi jako s rychlým občerstvením. Chutná, na chvíli i zasytí, ale do zdravého stravování má pořádně daleko.
Není jednoduché přiznat si: „Když nedosáhnu svého, tak se mstím.“
Není snadné se smířit s tím, když se nám něčeho nedaří dosáhnout. Chceme, aby to šlo rychle a automaticky. Druhá strana má často jiný pohled na věc a vlastní důvody, proč není ochotna vyjít vstříc. Dochází ke konfliktu. Nic není jenom černé nebo bílé. Řešením je obvykle trpělivost, snaha pochopit druhou stranu a najít společnou cestu. K tomu potřebujeme odvahu a vytrvalost ustát si vlastní názor. Neupřímný souhlas společně s tichou mstou na dlouho znemožní další komunikaci. Když vydržíme, neuhneme a budeme vytrvale hledat, s dobrou vůlí společné řešení najdeme. Přínosem procesu je šance naučit se něčemu novému, vidět svět očima druhého, nepodléhat rychlým zkratkám.
TIP: Při řešení dlouhodobého konfliktu neztrácejte perspektivu. Cílem není se vyčerpat. Dopřejte si time-out.
„Nechci, aby mě někdo viděl, když brečím nebo se dojímám radostí.“ Muži se obvykle brání emocím nebo se alespoň snaží, aby je nikomu neukázali.
Neskrývat vlastní pocity vyžaduje někdy odvahu. Obáváme se, jak na nás okolí zareaguje. Projevení emocí je vnímáno jako slabost. U žen a ve větší míře u mužů jsou citlivé reakce považovány za nedostatečnost. Často se ze strachu z odmítnutí stylizujeme do „hrdinství a překonávání se“, s nimiž nakonec nejsme spokojeni. Octli jsme se v pasti vlastní masky, která nás měla chránit, ale nakonec vězní naši autenticitu. Čekáme, že okolí dokáže poznat, jací skutečně jsme. Přijmout vlastní smutek, pochopit jeho původ a umět jej prožít vyžaduje odhodlání a sílu při konfrontaci s vlastními hlubokými zraněními. Tento náročný proces stojí za to. Jeho výsledkem je svoboda, uvolnění a pocit vlastní síly a energie. Jestli nechcete pokračovat v boji proti vlastnímu smutku sami, vyhledejte podporu. Blízkou osobu, které důvěřujete, nebo profesionální pomoc – psychologa, kouče nebo psychoterapeuta.
TIP: Práce na sobě vždy vyžaduje tyto ingredience: upřímnost, trpělivost a odvahu.
A nakonec varování nebo spíše „poznámka pod čarou“
Ani ten nejlepší terapeut za vás nedokáže udělat změnu bez vašeho přispění (pokud se nejedná o závažnou psychickou nemoc nebo organickou poruchu a je potřeba spíše medikaci a spolupráci s psychiatrem nebo jiným specialistou). I kdyby vaše snaha zpočátku znamenala „jenom“ to, že:
*na terapii docházíte pravidelně,
*nevzdáváte to při prvním drobném nedorozumění,
*snažíte se otevřít a důvěřovat terapeutovi i procesu jako takovému.
Obvykle po přibližně 5 sezeních by vám mělo být jasné, zda chcete s konkrétním terapeutem pokračovat ve spolupráci. Jestli ne, je fér rozhodnutí oznámit a netlačit se do procesu jenom proto, že „už jsem tam začal/a chodit“.
TIP: Jestli váháte při výběru, je dobré si psychologa nebo psychoterapeuta najít přes garantované zdroje nebo si vyhledat reference. Mezi spolehlivé zdroje patří adresář České asociace pro psychoterapii, portál Terapie nebo Známý lékař.
Jestli vás článek inspiroval k zamyšlení a máte zájem se některému tématu věnovat osobně, kontaktujte mě e-mailem boris@borisstepanovic.cz nebo telefonicky na +420 605 722 592. Bude mi ctí se s vámi potkat a doprovázet vás na cestě k hlubšímu sebepoznání a sebepřijetí.
Příspěvky prošly jazykovou korekturou a jsou psané bez pomoci AI.
Mohlo by vás také zajímat: Samota a osamělost