Znáte také tyto situace?
1. Pozitivní za každou cenu. Známe to: chceme si jenom postěžovat. Ale druhá strana nám hned připomene „pozitivní stránku věci“ a požaduje vděčnost za cokoliv, co se stalo. To nás často ještě víc podráždí. Proč? Vděčnost je perfektní nástroj, když ji najdeme sami v sobě, ale vyvolává pocit odmítnutí, když je požadována od někoho zvenčí. Vypadá to totiž, jako bychom druhému říkali, ať se necítí tak, jak se cítí, nebo že dané problémy nejsou hodny negativních emocí. A to nechceme slyšet. Tlak na pozitivní přijetí situace také vypovídá o protějšku, že se pravděpodobně necítí komfortně v přítomnosti negativních emocí druhého. Raději tedy hned rychle přechází k těm pozitivním.
Přijetí pozitivních i negativních emocí
Často je místo všech výše popsaných reakcí lepší jenom naslouchat tomu, co druhého trápí, bez přerušování, i když můžeme mít pocit, že bychom měli být více proaktivní a pozitivní.
2. Otočení rozhovoru. Je to typická situace, začneme popisovat svoje pocity a těžkosti a druhý z konverzace udělá prezentaci sebe sama. Začne například mluvit o vlastních zkušenostech. Někdo jinak nedokáže vyjádřit podporu a zájem.
Nebát se vrátit do komunikace sebe
V takové chvíli je lepší než zlostně odpovědět, „vždyť ty mluvíš jenom o sobě a já to ještě celé ani nedořekl“, pokusit se druhého upozornit na to, co se děje, a připomenout: „Potřebuji, aby to teď bylo o mně, prosím.“
Jestli vás článek inspiroval k zamyšlení a máte zájem se některému tématu věnovat osobně, kontaktujte mě e-mailem na boris@borisstepanovic.cz nebo telefonicky na +420 605 722 592. Bude mi ctí se s vámi potkat a doprovázet vás na cestě k hlubšímu sebepoznání a sebepřijetí.
Příspěvky prošly jazykovou korekturou a jsou psané bez pomoci AI.
Mohlo by vás také zajímat: Vtipem nic nezkazíš, dobrá rada nad zlato a právo si stěžovat. Nebo je to jinak?