Každý z nás má v sobě temné vody – těžké emoce, které nechceme vidět. Když se ale odvážíme ponořit, můžeme najít poklady, které nám pomohou porozumět sobě i svému chování. Temnota nemusí být jen tíhou – může být cestou k uzdravení a proměně.
Často s kolegy mluvím o své představě duše jako krajiny, v které teče řeka, jejíž temné proudy u dna nejsou vidět. Pro mě tyto vody představují těžké, nepříjemné emoce – to, co nechceme vidět, co si o sobě raději nepřipouštíme. Všichni je máme. Jen se s nimi konfrontujeme většinou neradi, protože se nehodí k obrazu, který o sobě chceme mít.
Ale když zůstanu u obrazu temné vody, nechci zapomenout na jednu věc: na dně temné vody se často skrývají poklady. Zanesené, možná bez lesku, ale přece jen – zlaté.
Když se do těchto vod ponoříme vědomě, když se přestaneme bát setkání s vlastní temnotou, zraněním, vinou nebo vztekem, můžeme tam objevit něco velmi cenného. Sebepoznání. Úlevu. Proměnu.
Tohle ponoření není snadné.
Vyžaduje odvahu. Trpělivost.
A často i doprovod – někoho, kdo je s námi ochoten a je kompetentní v těch hloubkách chvíli být.
Výsledek může být silný:
Začneme lépe rozumět svému chování.
Pochopíme, proč v určitých situacích reagujeme přehnaně.
Zjistíme, odkud pramení naše obavy, stud nebo hněv.
A možná získáme i větší laskavost k sobě samým.
Temná voda je nepohodlná.
Ale právě tam – hluboko pod hladinou – často leží klíč k tomu, co nás posune dál.
Jestli vás článek inspiroval k zamyšlení a máte zájem se některému tématu věnovat osobně, kontaktujte mě e-mailem na boris@borisstepanovic.cz nebo telefonicky na +420 605 722 592. Bude mi ctí se s vámi potkat a doprovázet vás na cestě k hlubšímu sebepoznání a sebepřijetí.
Příspěvky prošly jazykovou korekturou a jsou psané bez pomoci AI.
Mohlo by vás také zajímat: I násilník může někdy vše obrátit ve svůj prospěch