Žárlivost z pohledu psychologa

Žárlivost je vždy atraktivní téma. Dotaz čtenářky mojepsychologie jsem zodpověděl společně s lektorkou a psychoterapeutkou Alžbětou Protivanskou a manželským poradcem a psychologem Petrem Šmolkou. Ve svém příspěvku jsem se zaměřil na to, co způsobuje žárlivost, a jak s ní pracovat.

Před pár měsíci jsem začal vztah s novou partnerkou. Moje předchozí vztahy skončily na tom, že jsem si partnerky prý až moc hlídal. Je žárlivost choroba či porucha? A dá se jí zbavit nebo se s ní naučit nějak pracovat?

Karel, 35 let

Žárlivost je druh úzkosti. Pocity s ní spojené můžou vyvolávat až agresivní projevy, proto je velmi užitečné s ní pracovat. Žárlivost nám signalizuje že jsme přestali být sami se sebou spokojení a náš vztah se dostal mimo přirozený rytmus, ve kterém se střídá splynutí s potřebou oddělit se.

Představuje hlavně pochybnosti o sobě samém, nejen o druhém a upozorňuje na neschopnost přijmout skutečnost, že nikdy nebudeme mít ve vztahu stoprocentní jistotu. Přijmout odpovědnost za své žárlení a pracovat na něm doporučuji vždy s odbornou pomocí.

Proces bude od Vás vyžadovat ochotu zabývat se sebou, nebát se konfrontace např. s pochybností o vlastní hodnotě, strachu z opuštění nebo lpění na lidech.