Dotaz: Lze si nějak rozhodování usnadnit? Pokud například stojím před rozhodnutím, co dál se svým životem: vdát se, začít pracovat, cestovat, nebo třeba ještě vystudovat jiný obor? Pokud mám pocit, že “nevím, co opravdu chci” – pomůže třeba, když si představím svoji budoucnost? Nebo něco jiného?

Zaujalo mně slovo „usnadnit“. To je požadavek dnešní doby. „Aby to bylo rychlé, snadné, spolehlivé…“. Rozhodování je vždy procesem „pro něco“ a zároveň „proti něčemu“. Tento akt – rozhodnutí – vytváří energii na uvedení našeho záměru do reality.

V dnešní době je ignorována druhá část rozhodování, tedy to, že o něco přijdeme, a věří se tomu, že „všechno můžeme mít“. Tak vlastně neexistuje rozhodnutí, ale snaha „zvládnout a mít všechno“. Preferovaný je úspěch, asertivita až agresivita. To vylučuje možnost selhat. Obáváme se, že něco při rozhodování ztratíme, a chceme se tomu vyhnout.

Je pravdou a skutečností, že není možné „mít a nemít děti“, „cestovat a necestovat“ v jedné chvíli. Můj šéf z mého zaměstnání v reklamní agentuře často říkal: „Nemůžeme sedět na záchodě a zároveň jíst polívku“ (to je slušnější verze této průpovídky). Těžko je tomu ale uvěřit, když heslo dnešní doby je „Člověk může dosáhnout vše, na co si pomyslí“.

Vrátím se k tomu „nevím, co opravdu chci“. Není v tom „nevědění“ schovaná výzva dozvědět se něco o sobě a ne začít jenom hned vybírat? Pozvání dovnitř sebe a ne „do obchodu“? To ale vyžaduje trpělivost, odvahu snášet a vydržet „nejasnosti a nejistotu“. Tolerovat své chyby a omyly. (Drobná odbočka: Dokážu je tolerovat u jiných?!?)

Možná bychom lépe poznali vlastní limity a akceptovali je, kdybychom se otevřeli sebepoznávání. To nemusí mít formu psychologických terapeutických sezení :-). Může to být odvaha zkoušet něco nového bez tlaku na perfektní výsledek a s vědomím možnosti, že to nemusí vyjít přesně tak, jak chceme. Naše snažení někdy může vést k neúspěchu (Je to neúspěch, když něco zkouším a i z chyby se můžu poučit?), kterému se chceme vyhnout. Akceptování domnělého neúspěchu přináší poznání vlastních omezení a uznání toho, že dokonalost neexistuje. Za tuto snahu a práci je důležité se odměnit, pochválit, ocenit. Chyby brát s humorem.

8

Není možné splnit všechny očekávání. Zažít zklamání je zdravé a patří k životu jako nedokonalost. Strach z vlastní nedostatečnosti, nedokonalosti a neúspěchu nás ale nutí dělat vše, abychom se tomuto vyhnuli. A tak nevybíráme, ale raději chceme všechno. Záruka možného úspěchu se zvyšuje.

Představit si budoucnost a možnosti je určitě užitečné. Je dobré uvědomit si to, že nemusí vše vyjít, podařit se a alespoň v představách se potkat s neúspěchem a zklamáním. Může to pomoct zreálnit očekávání, a tím zmenšit rozčarování a frustraci z jejich nenaplnění.

Jsem skutečně dobrý jen tehdy, když splním všechna očekávání a využiju/zvládnu všechny možnosti a nabídky? Není to spíše o tom, že jsem dobrý, možná ne vynikající a skvěl, ale dobrý a dostatečný pro lidi, na kterých mě záleží a jsou důležití v mém životě?

 

Potřebujete odbornou pomoc?