Dotaz: Je nový vztah či rozchod záležitost, kterou bychom měli oznamovat spíše osobně anebo je v dnešní době v pořádku oznámit všem nový vztah nebo rozchod zkrátka jenom tím, že si na Facebooku změním status “svobodný” na “ve vztahu” a naopak?

On-line profil a informace na něm umožňují „manipulovat“ a dotvářet vlastní on-line prezentaci. Ostatní sledující mají tendenci tomu „uvěřit“ a tyto informace vnímat jako reálný život. Stále se ale jedná o „virtuální“ realitu.

Spíše je to o tom, jak významná je pro Vás událost jako rozchod, nový vztah a proč máte potřebu o něm mluvit a sdělovat Vaše pocity. Jsem nadšen/a z nového vztahu – protože jsem si nevěřil/a, že někoho „zrovna já“ najdu a hledám další potvrzení a posílení mého sebevědomí? Zasáhnul mně rozchod tak, že hledám podporu a pochopení, ale je pro mě zraňující o tom mluvit, tak měním přednastavený status a dodávám ikonu „plačícího smajlíka“?

Konfrontovat se s vlastními pocity, procítit je a vyslovit nahlas může být někdy nepříjemný zážitek. Možnosti sociálních médií nabízejí pocity „zmírnit, zaobalit“, ale taky ztratit jejich podstatu a možnost lépe se v sobě vyznat.

3d illustration of a metallic facebook logo floating inside of a thick chrome heart over a black reflective surface

Dotaz: Partnerka hned po první schůzce uvede na síti, že je zadaná, ale muž to tak ještě nevnímá, a když to zjistí, cítí se zahnaný do kouta… Může takový čin mít nějaký vliv na rodící se vztah?

Téma „jak náš vztah presentovat na sociálních sítích“ otvírá možnost vzájemně o prožívání společného partnerského vztahu komunikovat. Nežli se diskusi vyhnout, rychle profil zrušit nebo „zakázat si internet“ je mnohem důležitější společně probrat pocity – obavy, nadšení, nedůvěru nebo motivaci proč „ano“ a proč „ne“ a „jak“, které toto téma obsahuje.

Je tato debata skutečně o sociálních sítích? V rozhovoru se otevírají témata jako důvěra, věrnost, přání trávit společně volný čas, vztah k přátelům a okolí…Partneři si vzájemně můžou vysvětlit a přijít na to, proč jsou pro ně sociální sítě tak důležité – osobně a v partnerském životě.

Tento proces je zase další zkouškou, kde můžeme dokázat, že toleranci a akceptování toho druhého myslíme vážně off-line i on-line.

Dotaz: Když neuvedu, že jsem zadaná, pomyslí si, že ho nechci – ale když to uvedu, můžu ho vyděsit, že jsem „moc hrrr”.

Předpokládám, že toto se vztahuje k začátku vztahu spojeného s nejistotou, jestli mně ten druhý „chce“. Věta by se dala přeložit i jako „Když nedám dostatečně najevo zájem, mám obavu, že vyvolám dojem nezájmu, když zájmu projevím příliš, můžu vyvolat dojem nátlaku…jak se mám tedy vyjádřit, abych byla spokojena s tím, co vyjadřuji a nebála se odmítnutí?“ a jsme mimo internet.

Nejistota citovaného sdělení je o tom, jaké sebevědomí máme, jak dokážeme být spontánní, jakou máme odvahu a ochotu riskovat při poznávání druhého, jak dokážeme nebrat si věci osobně a uvědomit si, že ne vždy musí být naše city opětovány stejnou mírou.

Dotaz: Existuje vůbec nějaká rada – například domluvit se s partnerem, že si status na Facebooku změníme oba najednou?

Domluvit se s partnerem tj. otevřeně mluvit o svých představách, obavách je obvykle nejlepší cesta k tomu, abychom si vzájemně lépe porozuměli.

To ale neznamená, že dosáhneme shody a na věci budeme sdílet stejný názor. Budeme si ale blíž a dokážeme druhého lépe pochopit.

Důležitější se stává blízkost a vzájemné sdílení a status na Facebooku bude to, co ve zkratce internetového světa vztah popisuje, ne řídí.

 

Potřebujete odbornou pomoc?