Mému oblíbenému tématu „Život offline“ je věnované prosincové vydání časopisu Maminka. Najdete tam, kromě zajímavých článků a příspěvků i moje názory k tomu, kdy už “ten internet konečně vypnout”. Rozhovor najdete tady nebo přímo v časopise.

Proč se vlastně dospělí, potažmo i děti k digitálním technologiím tak často uchylují?

Digitální technologie nabízejí primárně zjednodušení kontaktu, zábavu, nové možnosti hledání informací a nové formy komunikace. To vše může sloužit a obohacovat život ale, jako i cokoliv jiného, v určité podobě může nabízet únik od řešení aktuálních reálných problémů. Člověk nemyslí na to, co ho trápí, utíká do jiné reality, kde se mu daří, vše je jednodušší, je více možností – má mnohem větší kontrolu. Ta mu chybí v reálném životě a bez ní se cítí ztracený.

Nedokážu říct jednoznačně, jestli se děti k digitálním technologiím sami od sebe uchylují, nebo jsou k tomu vedeny nebo je to pro ně východisko ze situace, kdy toto vidí v okolí, které se jim nevěnuje, nenabízí alternativy, podněty, zážitky a tyto je pak nahrazovány technologiemi a virtuálním světem.

Jak člověk pozná, že už jejich používání překračuje běžné, řekněme snesitelné meze, že už může jít o závislost?

Snesitelné meze budou u každého asi trocha jiné. Všeobecně by se dalo říct, že můžeme použít definici závislosti, která nastává, když máme:

Neovladatelnou touhu po této aktivitě (počítačové hry, sledování sociálních sítí, chatování…)

Přestáváme se věnovat okolí, zanedbáváme blízké, práci a jiné činnosti (jídlo, spánek, osobní hygienu apod.)

I když víme, že se jedná již o škodlivé chování nadále v něm pokračujeme

S digitálními technologiemi trávíme stále více a více času

Když jsem donuceni aktivity neprovozovat (nepřítomnost wi-fi, výpadek proudu) dochází k abstinenčním příznakům.

Samozřejmě, toto lehce a spíše pozná okolí než sám ten, který závislosti propadl. Je někdy skutečně těžké toho, kdo technologiím propadl přesvědčit, že jeho chování je už za hranou.

Kdy je podle Vás vhodné technologie úplně odložit a proč?

Úplně je odložit kdykoliv je to jenom trocha možné 😊

Odložit, kdy spíše začneme „vyplňovat čas“. Nudíme se a jenom tak brouzdáme on-line světem. Nebo jsme frustrovaní a doufáme, že v on-line hře nebo nakupování vychladneme a uklidníme se. Vytváříme si tak špatné návyky na zvládání náročných situací.

Domnívám se, že je užitečné tyto technologie odložit vždy, když s námi komunikuje druhý člověk. – osobně, nebo například jenom telefonem. Plnou pozornost, dobrého a aktivního posluchače nenahradí někdo, kdo odpovídá „hm“ a „ano“ a věnuje se něčemu jinému.

Nedoporučoval bych ani „multitasking“ ve smyslu propojování několika činností např. sledování seriálu, chatování s kamarády, on-line nakupování. Pozornost se drobí, je nutné se mnohem více soustředit ale nakonec není ani jedna činnost příjemná ale povrchně „stihneme toho hodně“. Proč je to potřebné? Obáváme se, že něco zmeškáme? Jestli tento pocit máme, je potřebné tento neklid řešit, aby se nestál řídícím přístupem k životu.

Máte i nějaké konkrétní tipy ohledně denní doby, kdy není vhodné je z Vašeho pohledu používat?

Ze zkušenosti vlastní i okolí je myslím užitečné se technologiím nevěnovat večer před spaním. Vzhledem k tématům, která na nás mohou „vyskakovat“ ze sociálních sítí. Taky není zdravé modré světlo, kterým displeje září a přípravě organismu na spánek brání. Zní to možná starosvětsky, ale i jíst např. oběd nebo večeři je vhodné bez doprovodu internetu a digitálních technologií. Soustředit se na jídlo, jeho chuť, popřípadě poklidně konverzovat se společností je mnohem zdravější než „něco pozřít“ s pozorností zaměřenou na displej.

Dobrou prevencí před propadnutím digitálním technologií je vymezit si a dodržovat období, kdy jsou tyto vypnuté a nevěnujeme se jim. To mohou být určité hodiny nebo i dny v týdnu.  Výzvou je přijmout to, že o nic nepřicházíme a že všechno skutečně důležité se děje offline teď a tady.