V červnovém vydání časopisu „Blesk zdraví“ najdete rozhovor o tom, jak zvládnout blížící se léto. V terapii rady obvykle nedávám, a tak článek v médiích beru jako možnost sdělit doporučení, jak zvládnout např. špatné nálady. Podrobnosti najdete v aktuálním čísle „Blesk zdraví“ nebo v textu níže.

Odpočinek, milý společný čas s rodinou a nové zážitky nezajistí žádné all inclusive u moře. Zkuste se i na letošní tuzemské léto podívat optimisticky.

Na začátku roku jsme sem plánovali rozhovor o tom, jak bez stresu zvládnout odjezd i návrat z dovolené. Toto léto ale bude úplně jiné než všechny předchozí. Půjde o to, jak ho co nejlépe zvládnout, když padly naše cestovní plány a mnozí se navíc ocitli bez peněz. Psychoterapeut Boris Štepanovič je optimista a tvrdí, že člověk má v sobě spoustu nečekaných sil a zvládne toho hodně.

Zhroutily se nám cestovní plány na dovolenou. Jak si jinak odpočinout po všem tom stresu během jara?

Zní to, jak kdyby se nám zhroutil svět, i když jde jenom o možnost vycestovat. Máme v této situaci pocit bezmoci a k němu můžeme přistoupit jako k výzvě. Zkusit vytvořit z omezených možností to nejlepší, co se nám povede. Dovolená asi nebude bezchybná – ale kdy byla? Na to, aby splnila základní očekávání – odpočinek, čas strávený společně, či nové zážitky, nepotřebujeme „all inclusive“. Bude nutné se domluvit s partnerem na tom, co potřebujeme, a jak si můžeme navzájem vyjít vstříc.  Tak se možná dozvíme i něco nového o potřebách a představách toho druhého o odpočinku. Společně pak můžeme hledat malé radosti, ze kterých se život skládá. 

Jak zvládnout prázdniny s dětmi, které jsme měli i ve školním roce tak dlouho doma?

Asi se ptáte na „rodičovské vyhoření“. K němu může dojít, jakkoliv je naše péče smysluplná. Přijetí vlastního limitu je komplikováno i tím, že „přece jako rodič vyhořet nemůžu“ a vlastní vyčerpání si nechceme přiznat. Jedním ze signálů může být to, že matka začne vychovávat všechny, včetně manžela, a přestává rozeznávat schopnosti a potřeby jednotlivých členů rodiny. Klíčové bude si přiznat i negativní emoce a následně hledat řešení s pomocí okolí.

Hodně rodin se ocitlo bez peněz. Co když jeden z partnerů přišel o práci?

V takové komplikované situaci je naším úkolem důvěřovat, že partner situaci zvládne, že na to má. Základem je nenabízet řešení a odpustit si všechny „dobré“ rady. Tak jen zbytečně prohloubíme pocit selhání a neschopnosti. Ztráta práce je vždycky šok a každý si musí projít stadiem odmítnutí, přijetí a aktivního řešení situace v tempu, jaké mu je vlastní. Pro toho druhého to znamená, že bude bojovat s vlastní netrpělivostí a nejistotami.

Jak tedy nezaměstnanému partnerovi pomoci?

Snažte se s ním trávit dostatek času a dejte mu možnost mluvit o myšlenkách, pocitech a nápadech, čímž mu umožníte, aby si ujasnil, co a jak dál. Povzbuzujte jej, ale nezlehčujte situaci, nemalujte budoucnost na růžovo a nesnažte se mu nic doporučovat, kromě eventuální odborné pomoci. Nezbývá Vám nic jiného, než vydržet a pokusit se být mu co nejlepší oporou.

Je možné, že sousedi jsou na tom po překonání pandemie finančně o dost líp, než my. Jak se nesrovnávat a neříkat si, že je to nespravedlivé?

Srovnávat se není samo o sobě špatné. Špatné bude, když nás srovnávání a závist pohltí a ovládne. To signalizuje, že jsme přestali být spokojeni sami se sebou. Se závistí jsou spojeny často smutek nebo zlost. Zamyslete se a prozkoumejte, co všechno se skrývá za vaším pocitem ukřivděnosti. Možná se zbytečně vzdáváte předem, když říkáte, že to, co mají druzí, vy nebudete mít.

A jak si dodat sebevědomí?

Rozpomeňte se na svoje vlastní síly, na to, co jste dokázali, vytvořili a zvládli. To je váš zdroj, kterému můžete věřit. Taky je možné, že vaše srovnávání ukazuje na příliš vysoké nároky a očekávání. Tehdy bude výzvou přijmout hranice vlastních možností a postupně se naučit, co je reálné měnit.

Nejsme na rozdíl od našich předků poněkud slaboši, pokud jde o zvládání těžkých životních situací?

Určitě jsme mnozí nebyli vystaveni takovým těžkým zkouškám jako předešlé generace ve válce. Přirozeně se vyhýbáme bolesti, strádání, protože jsme je tolik nezažili. Spíše jsme asi zvyklý litovat se než bojovat. Ale toto by byl hodně jednostranný pohled na věc.

Pohled z druhé strany vypadá jak?

Je mnoho lidí, kteří v posledních letech zažili povodně, požáry a podobná neštěstí. Povedlo se jim dostat se z toho, že přišli o všechno, ztratili majetek, osobní věci, někoho blízkého. A to nemluvím o lidech, kteří každodenně tiše bojují s těžkým onemocněním nebo handicapem a jsou schopni najít si ve své situaci takový pohled, aby ji dokázali zvládnout. Tyto příklady nás ostatní mohou inspirovat a posílit.

Poradíte nějaký recept na zlepšení nálady?

Přimlouvám se za klasiku: humor, pohyb, přírodu, tvoření. Ze všech vyjmenovaných mi přijde humor jako nejjednodušší, nejlevnější a nejdostupnější. Vždy máme k dispozici jednu osobu, ze které si můžeme dělat legraci a utahovat si z ní. Jsme to my samotní! Naše zvyky, myšlenky, pocity důležitosti, neomylnosti a vševědoucnosti společně s chybami se často samy nabízejí k tomu, abychom je brali z humornější stránky. Tak se sami sobě zasmějte, uleví se vám.