Spolupráce s www.lui.cz pokračuje a tentokrát to bylo skutečně zajímavé téma. Díky šéfredaktorce Mirce Dobešové za zajímavé dotazy ohledně “influencingu”. Moje odpovědi najdete níže nebo si je zpracované můžete pročíst v posledním vydání magazínu.

1) Především v posledních pár letech byly hojně skloňovány psychické problémy, s nimiž se potýkají youtubeři. Ti v mnoha případech končili své kariéry kvůli vyhoření – co vše může stát za tím, že „vyhoří” 17 či 20letý člověk?

Přepínání sil, lpění na výkonu a úspěchu je znakem dnešní doby, která přináší mnoho technologických novinek rychlým tempem. Naproti tomu základní principy lidské psychiky zůstávají a jenom díky schopnosti přizpůsobovat se reagujeme a zvládáme rychlé změny v okolí. Ve vývoji člověka bude stále existovat období adolescence, které má svá specifika, trvání a význam. Přináší zátěž pro samotného adolescenta i jeho okolí. Snaha tento proces uspěchat, prodlužovat nebo nějak jinak ovlivňovat přináší komplikace. Pro toto období je například typická flexibilita, řešení bývají radikální díky nedostatku zkušeností apod. Do tohoto období patři i intenzivní prožitky, cílem mladých je dosáhnout maxima.  Tady může být počátek vyhoření. V období adolescence je důležité budování sebedůvěry, vlastní identity, a když se toto nedaří, může dojít přetížení – vyhoření. Domnívám se, že dnešní děti nutíme ke zrychlenému dospívání. Jsou nuceny k postojům, na které ještě nemají. Dospívají tak k předčasné zralosti, ale bez plně prožitého dětství, co se může následně projevit např. častými depresivními stavy, typickými pro velké množství mladých lidí.

2) Na youtubery se nezřídka nahlíží jako na lidi, kteří prakticky nic neumí a ani nic dobrého svému publiku nepřináší. Je tomu tak i z psychologického hlediska (nemůže být pro někoho právě youtube kanál možností sebevyjádření? A na straně druhé ztotožnění se?) Proč vůbec youtubeři tak „táhnou”? A proč mezi fanoušky dominují především dospívající?

Určitým pozitivem pro youtubery bude prostor pro vyvíjení kreativity, obchodních a vyjednávacích dovedností, sebe prezentování se atd.  Jestli toto jsou aktivity, které patří do světa 15–17letých dětí, je k diskusi. Více viz předcházející odpověď.

Dnešní doba je celkově charakterizována nadměrnou závislostí na souhlasu a přijetí druhými. Tak vzniká i neurotická porucha, kdy se jedná o skrytou touhu k ovládání ostatních a touze být všemi milován, k podřizováním se zájmům jiných a zároveň vnucování svojí vůle, uzavřenost vůči ostatním a touze po náklonnosti okolí. Tyto vnitřní konflikty se můžou objevit i u influencerů. Za zamyšlení stojí, jestli influencing a jeho mechanismy vlastně mladé lidi ne-neurotizují. Naše doba vytváří dojem, že citová náklonnost a úspěch je řešením osamělosti, pocitu ohrožení, vlastní nejistoty ale i jevů, se kterými nemají vůbec nic společného. Takto se dostáváme do bludného kruhu, ve kterém si myslíme, že potřebujeme velkou dávku citů a úspěchu, kterou ale není možné najít nebo získat.

Hledání moci nebo vlivu – „influence“, je typickou ochranou proti pocitu bezcennosti a bezvýznamnosti, které v nás vyvolává dnešní svět. Roste v nás potřeba imponovat druhým za jakoukoliv cenu. Obdivujeme pak úspěšné, bez ohledu na skutečnou hodnotu jejich úspěchu – lajky? počty followerů?… Zároveň v nás narůstá skryté přání neúspěchu a destrukce úspěšného – to je ta typická „radost“ při každém pochybení a ztrapnění se celebrit, na kterém je založen bulvár.

Rád bych ještě připojil můj soukromý zážitek ze setkání s youtubeři. Prezentovala se tam i dvojice dívky a kluka, kteří měli zpracovanou strategii pro komunikaci s firmami a vymýšleli „žertovné scénky“ 😊 s produkty. O přestávce jsem se zastavil za dívkou, které bylo tuším 21 a zeptal se jí, co studuje. Nezapomenu na její udivený pohled, a pak na blahosklonnou odpověď „já studovat nemusím, mně to vydělává“. Chtěl jsem jí odpovědět, že to je fajn ale možná to tak je teď, ale co dál, aby nezůstala bez vzdělání, že by jí studium mohlo i nějak inspirovat …“, pak jsem se zastavil, a uvědomil si, že nevyžádané rady jsou ty nejhorší rady. Pro sebe jsem si to uzavřel „měli ji doma lépe vychovat“.

3) V Česku si někteří youtubeři zvolili svůj YouTube kanál jako prostor ke coming outu – to osobně považuji za docela pozitivní využití sociální sítě. Mají tyto platformy (nejen YouTube) i nějaké pozitivní dopady na psychiku? (ať už na publikující, nebo jejich sledující)

Příklad s coming out-em je zajímavý, inspirace bude jedním z pozitivních přínosů sociálních sítí. Tuto sílu a potenciál mají, v dnešní době asi spíše podceňované, knihy, nebo i filmy, televize. Coming out veřejný – tj. prohlášení, na které nedostávám přímé reakce, nebo reakce jsou ve formě lajků a komentářů, je ale něco úplně odlišného od důvěrného rozhovoru s rodiči, kamarády, kolegy, který probíhá „teď a tady“, a je v něm potřebné reagovat, ustát emoce apod., co vyžaduje vnitřní zralost, sebedůvěru, kterou sledování sociálních sítí dle mého názoru nepodporuje, spíše ji nahlodává.

Kanály asi nějaké pozitivní dopady mají…já spíše vnímám jejich časovou náročnost, vytváření nereálného prostředí – jakkoliv hezky zní, že sociální sítě jsou „dnešní realita“, nevhodný technický formát – „zíraní na mobil nebo na obrazovku počítače“, které je zátěží pro zrak apod. a to nemluvím o produkt placementu a dalších marketingových manipulacích mladých lidí, kteří nemají s těmito nástroji tolik zkušeností.

4) Podle zahraniční studie je pro psychiku followerů nejhorší ze všech soc. sítí Instagram, proč myslíte, že tomu tak je?

Tady se nemůžu vyjádřit, nevím totiž, jak se k tomuto výsledku došlo a proč by měl být např. Facebook „horší“ než Instagram. Jakkoliv jsem nad tím přemýšlel nedává mi to smysl, bylo by užitečné vědět parametry, které se hodnotily, pak je možné se vyjádřit.

5) Co si myslíte o novince, kterou Instagram testuje – tedy skrývání počtů lajků u fotek a videí? Skutečně může míra odezvy nějak influencery psychicky ovlivnit?

Lajky vnímám jako grafické znázornění množství pozornosti. které jsme schopni dosáhnout. Čím menší pocit i, tím vyšší hlad po „objemu“. Více k tomuto tématu v otázce č. 2.

6) Jaké dopady může mít „influencering” na člověka? Máte nějaké zkušenosti s lidmi, kteří se ocitli v rozporu své digitální prezentace a vlastní identity? (Myslíte, že taková situace může nastat? Jaké může mít důsledky?)

To, že člověk během svého života a vlastně každý den hraje a musí splňovat několik rolí je fakt. Jsem žák, učitel, syn, manžel, partner, kamarád, soused, řidič, divák atd a každé této roli přináleží určité chování. Naplňování některých rolí může být náročnější (žák, zaměstnanec…) jiné vlastně fungují automaticky (kamarád, syn…). Výzvou bude nezaměňovat si a neztratit se v tom, v jaké situaci se nacházím, tj. které chování náležící dané roli je vhodné a neustále mít kontakt se svými vlastními pocity a reakcemi. Každému z nás se už stalo, že jsme se „pozapomněli“ a zareagovali nevhodně. Ztráta schopnosti rozlišovat sebe a digitální alter ego zdravému jedinci nehrozí, může signalizovat spíše psychické onemocnění, které ale nemá původ v „influnceringu“. Preferoval a doporučoval bych, aby se tento marketingový nástroj nepřeceňoval ale taky ani zbytečně nedémonizoval.