Dotaz: Může fungovat vztah, ve kterém se jeden z partnerů změnil kvůli druhému? Například jinak se obléká, poslouchá jinou muziku, věnuje se ve volném čase jiným věcem než dřív… a to nikoli přirozeným procesem splývání, ale proto, že to ten druhý vyžadoval? Jaké to může mít důsledky pro oba partnery nebo pro vztah jako takový?

Vztah „fungovat“ může, ale jako hra, kde nejsme upřímní a necítíme se svobodně a přijatí.

Dlouhodobě asi nikdo nedokáže „předstírat“, že je někým jiným. Za tento ústupek bude něco požadovat, vědomě nebo nevědomě. Může se roztočit kolotoč vzájemného dokazování obětí a manipulace výčitkami. Těžko se pak bude hledat, co je kompromis, který do vztahu patří a co je ústupek, který byl neupřímný a od začátku vnímán jako poškozující.

Partneři budou podráždění a jako důvody nepohody můžou být označovány úplně jiné podněty. Může narůstat zlost jak na partnera, tak na sebe samého, trestání a celá situace může vykulminovat i psychosomatickými problémy.

Východiskem pak může být „únik“ ve formě jiného vztahu např. mileneckého, nebo se schovávat v pracovním vytížení nebo volnočasových aktivitách, alkoholu apod.

Dotaz: Co když partner požaduje, abychom byli jiní – dělali něco jinak, než je nám přirozené? Některé ženy se přizpůsobují, “aby s nimi byl spokojený”. Ale nedalo by se namítnout, že pokud si ženu vybral takovou, jaká je, a do takové se zamiloval, tak proč ji najednou chce měnit?

Důležitá mi přijde otázka „nedalo by se namítnout?“. Samozřejmě dalo a i mělo, abych se ve vztahu cítila jako rovnocenný partner. Znova mě napadá, jak těžké je zvládat konflikty v partnerství, a obhájit, vysvětlit či uznat si vlastní chyby, které jsou naším citlivým místem. Sami je možná ve skrytu duše nesnášíme a nemáme rádi. Pravděpodobně i víc, než náš partner. Tady bude asi zdroj toho „proč se ona tomu podřizuje“ a „aby byli se mnou spokojeni“.

Vlastní nespokojenost se sebou, nízké sebevědomí nás vede k tomu se přizpůsobit, maskovat. Nebo někdy naopak útočit a kritizovat. Nakonec se nějak ztratíme ve vztahu, když se snažíme splnit požadavky druhého.

Rád bych parafrázoval známý výrok od Platóna a poupravil ho „Neznám jistou cestu k úspěšnému vztahu, znám jenom cestu k jistému neúspěchu. Chtít partnerovi ve všem vyhovět“.

Vztah je o potkávání a objevování dvou individualit a rozdílnost dodává inspiraci. Proč je najednou změna požadována může být naší otázkou do diskuse s partnerem. Je možné, že se dozvíme něco, co o sobě nevíme a nebude to příjemné.

Bude pro nás přínosné poznat důvody požadavku, a pak je na našem rozhodnutí, co chceme udělat pro změnu a zlepšení.

Takováto diskuse nás může zavést i někde úplně jinde, a možná se spíše dozvíme o tom, co trápí partnera, co mu nevyhovuje ve vztahu a následně proto si všímá více našich chyb, nebo spíše potřebuje od nás něco, čemu se mu momentálně nedostává.

 Dotaz: Jak by měla žena ideálně reagovat, když se ji partner snaží změnit?

Reagovat by měla v kontextu své vlastní osobnosti a schopnosti zastat si své zájmy, prostor pro své záležitosti. Je důležité to, aby se nebála konfliktu, který výzva a požadavek na změnu, která se jí nemusí líbit a vyhovovat, vyvolává.

Je podstatné, aby sama v sobě své chyby, slabé stránky a nedokonalosti akceptovala, přijala a nebála se obhájit si své právo na vlastní „nedokonalost“ a individualitu.

Někdy nás ale strach z odmítnutí nutí přijmout a přistoupit na podmínky, které jsou dlouhodobě neúnosné. Pochopení toho, že dokonalost neexistuje, je dobrou přípravou pro řešení této situace.

Poprat se s vlastním perfekcionismem je pro některé ženy obzvlášť těžký úkol.

Může být taky nápomocné připomenout si, že chyby si dovolíme, když se cítíme dobře a bezpečně a to by nám měl vztah poskytovat.

english_img

Dotaz: Co když jsme to my, koho napadá, že náš partner by nám vyhovoval víc, kdyby se choval jinak? Co je dobré si uvědomit, s čím počítat?

Rád bych upozornil, že máme tendenci přehlížet, brát jako samozřejmost to, co běží hladce, v pohodě, co se nám na druhém líbí a co se nám ve vztahu daří a dělá nám radost. Spíše se soustředíme na to, co nám vadí a nevyhovuje nám.

Je důležité uvědomit si, že nikoho změnit nemůžeme i když mu chceme „jenom to nejlepší“. Posláním partnera není naplňovat naše představy.

Musíme počítat s tím, že každý pokus o takovou „změnu“ může mít odezvu, přímou nebo nepřímou. Partner i nás může začít kritizovat nebo ignorovat, projevovat svojí „nevoli“ a nechuť, zklamání z toho že pro nás není dostačující.

Když od partnera něco nedostaneme, nemusí to znamenat nedostatek jeho lásky. Zažívat zklamání je v určitém smyslu dobré, „sedneme“ na pevnou zem reality, můžeme poopravit očekávání  – neočekávat nemožné a naučit se tak zase něco o sobě.

Někdy může být přínosné se jenom jednoduše zamyslet, jestli naše nároky jsou splnitelné, reálné nebo spíše přehnané. Často se stává, že partner nám zrcadlí stránku, kterou bychom měli silněji prožívat, projevovat, ale bojíme se toho, a tak nám „vadí“ u partnera. Sami jsme pak v obklíčení svého strachu z vlastních temných stránek a strachu z poznání vlastních limitů a nedokonalosti.

Navést nás může i otázka, jestli mám radost sama ze sebe, když chci někoho měnit. Jsem sama s něčím aktuálně v životě nespokojená? Nespokojenost obvykle vychází z našeho nitra. Souvisí s pocitem vlastní hodnoty, v přijetí vlastní nedokonalosti. Vlastní nespokojenost nás může dráždit a nabízet „rychlé a pohodlné řešení“ v tom, ať se mění okolí – partner.

 

 

Potřebujete odbornou pomoc?