Dotaz: Pro ženy je často důležitá “slovní” podpora – z toho čerpají pocit, že je jim partner “oporou”. Ale možná je to tak, že i když partner neříká ve zlých chvílích nic povzbudivého, přesto mu na partnerce záleží… zkrátka, že jí třeba oporou je, ale “po svém”?

Podpora partnera je jednou z důležitých složek vztahu. Slovní ubezpečování, útěcha, nastínění pozitivní stránky problému a rady, to všechno jsou momenty, které nás utvrzují v tom, že jsme si blízcí, vzájemně se chápeme a vztah má pro nás hodnotu.

Situace, kdy „místo slov mluví činy“ může být mužům bližší než slovní ujišťování, protože je jim bližší svou „rytířskostí“, ochranitelským postojem a nepožaduje od nich verbalizaci, kterou nepokládají za až tak důležitou.

Úplné ticho, které není doplněno skutkem ani jiným signálem o spoluúčasti, může být matoucí a vykládáno jako nezájem a chlad. To co jindy možná nevadí, může v krizové situace skutečně ranit, znejistit a destabilizovat vztah. Tady je potřebné, aby partnerka svojí nejistotu a zklamání vyjádřila bez zbytečného obviňování a dala tak prostor a možnost jednání vysvětlit a pochopit. To samozřejmě nevylučuje možnost, že pro ní absence podpory nebude akceptovatelná.

Bude důležité jednoznačně partnerovi říct, co ona v dané situaci potřebuje a chce. Je potřebné, aby nároky byli srozumitelné. Jasným vyjádřením se vyhne očekáváním a možné frustraci z přístupu „to si přeci musí domyslet, to musí cítit…“. Partner skutečně neumí číst naše myšlenky.

Samozřejmě nemusíme dostat přesně to, co chceme, ale to hned nemusí znamenat nedostatek lásky. Někdy je v zlých životních situacích cennější, když někdo „mluví“ jenom tím, že je jednoduše přítomen vedle nás i když „nic neříká“.

7

Dotaz: Co když opravdu mám dojem, že partner oporou není, nejenže nic povzbudivého neříká, ale ani se nesnaží podržet svými činy – naopak, když se objeví potíže a on se nemůže bavit a užívat si, mizí ze scény. Co to o vztahu vypovídá?

V této situaci partner fyzicky „absentuje“. Může to ukazovat na jeho neschopnost reagovat v těchto situacích, vlastní strach a pocit nedostatečnosti, a tak se konfrontaci se situací raději vyhne.

Tato situace vypovídá hodně o obou partnerech. Pro toho, kdo je takovým jednáním zklamán bude důležité vymezit si vlastní hranice. Co chci a co ne, co dokážu akceptovat a co už je mimo tuto možnost?

Důležité bude odpovědět si na otázku: Proč v takovém vztahu zůstávám? Přináší mi něco možnost si na partnera stěžovat? Co mi vlastně přináší partner, který je „jenom na hezké chvilky“? Co dávám a investuji do vztahu já?

Zajímavým může být někdy aspoň na chvíli připustit a zamyslet se nad tím, že to, co nás zlobí na druhých, může být odrazem vlastností, které možná taky máme.

Dotaz: Co když si žena opakovaně nachází muže, u nichž následně má dojem, že jí nejsou oporou – může to být tak, že si je podvědomě schválně vybírá? Co ji může vést vstříc takovým partnerům?

Opakující se vzorec nám vždy ukazuje, že něco potřebujeme sami v životě vyřešit a změnit. Partner náš problém nevyřeší, čeká nás práce na sobě.

Nespokojenost a nenasycenost pocitem opory, zájmu může vypovídat o naší vysoké citlivosti na pozornost partnera, které nedostatek můžeme někdy vnímat až jako odmítnutí.

Může to ukazovat na naše nízké sebehodnocení a sebevědomí. Nebo je pro nás problematické hlásit se o splnění našich oprávněných potřeb i celkově prosazovat, zastat si naše vlastní zájmy. V této pozici „nepovšimnuté oběti“ můžeme pociťovat na partnera vztek. Nejenom to, máme pak taky zlost na vlastní pocit bezmocnosti.

 

 

Potřebujete odbornou pomoc?