Každý den máme možnost tvořit a přetvářet svůj život, a tím realizovat vlastní představu o sobě a světě kolem nás. Máme možnost něco změnit, když máme pocit, že náš život se ubírá nesprávným směrem. Předsevzetí je odhodlání ke změně. Přemýšlení o tom, jestli si předsevzetí do nového roku dát nebo ne, může poukazovat na naši obavu – jestli to vyjde, nebo tápání – přesně nevíme, co chceme.

Někdy se pod tlakem okolí a vypjaté sváteční atmosféry naše nejasnosti zamaskují do přání, jak „budeme hubnout“ nebo „konečně přestaneme kouřit“ a samozřejmě se „budeme více věnovat rodině“. Stále pak považujeme štíhlou postavu za hlavní záruku nového vztahu, ale našich nejistot a vnitřních bloků se dotknout obáváme a vlastně ani nemusíme, máme dost co dělat s hubnutím. Obviníme okolí, že nás v odvykání kouření nedokáže podpořit, a my sami si zatím nechceme přiznat, že nás hlavně frustruje pocit z toho, jak je pro nás těžké se prosadit v práci, nebo prostě na ní nestačíme a potřebujeme zvolnit tempo. Pod náročným plánem společných rodinných aktivit se opět ukryje pocit odcizení nebo nedůvěry k partnerovi, které se bojíme oslovit, protože by tím začal pro nás nepříjemný důvěrný rozhovor, kdy bychom se museli otevřít víc, než máme odvahu. Tyto předsevzetí, které vznikly pod tlakem, nás spíše odpoutávají od toho, co skutečně prožíváme.  Není jednoduché otevřít a zaobírat se něčím možná i nepříjemným v období, kdy je obvykle více napětí.

Jestli se z předsevzetí stala povinnost nebo rutina na konci roku, bude užitečnější zmírnit tlak, zeptat se sám sebe, jestli se teď dokážu podívat do vlastního nitra, zorientovat se v tom, co skutečně chci, co ne, v čem pokračovat a co nemám odvahu zatím opustit. Když toto zastavení není aktuálně možné, je fajn uvědomit si, že možnost svůj život vytvářet mám každý den a změny můžu dělat vlastním tempem a stylem po celý další rok.  

medvidek