Byl jsem Michalem Večeřou http://www.urbanyogi.cz požádán, abych zodpověděl jeho otázky, a tak vyjádřil svůj názor na meditaci. Celý článek vyšel 18.9. 2019 v časopise METRO. Tady najdete moje odpovědi.

Doporučujete svým klientům jako podpůrnou metodu pro lepší zvládání stresu také meditace nebo nějakou formu samostatné práce s vlastní myslí? Pokud ano, u jakých situací podle Vás mohou být takové techniky nejvíce nápomocné?

Někdy je pro klienty přijatelnější zpočátku věnovat se nácviku svalové relaxace nebo autogennímu tréninku. Tyto techniky mohou být nápomocné např. u terapie panické poruchy nebo syndromu vyhoření. Lepší zvládání stresu není jenom o meditaci nebo relaxaci, důležité je, zejména při dlouhotrvajícím stresu, nezapomínat na zdravou životosprávu, přiměřené sportovní aktivity, pobyt v přírodě, alespoň dvakrát ročně delší dovolenou, celkovou pravidelnost životního rytmu a v neposlední řadě udržování kvalitních vztahů s okolím a s nejbližšími.    

Obecně se mluví o tom, že zájem o meditace roste, a to právě především mezi lidmi s profesemi obnášejícími zvýšenou dávku stresu – manažery, členy bezpečnostních složek, ale lidmi pomáhajícími ostatním jako jsou lékaři a sociální pracovníci. Zaznamenal jste “zvýšenou poptávku”? Řekl byste, že se v poslední době Vaši klienti na meditaci více ptají?

Dá se mluvit o potřebě odpoutání a uvolnění se od každodenní rutiny. Roste zájem o smysluplné vyplnění volného času aktivitami, které nás „pohltí“ tak, že se jim musíme naplno věnovat a nemyslet na práci a starosti. Někdo si zvolí lezení po skalách, vaří, maluje, extrémně sportuje, jiný experimentuje s drogami, někdo pracuje se svojí myslí.  Domnívám se, že při zvládání stresu nejde tolik o profese, ale celkové psychické nastavení. Prožívání stresu nebo pocitu vyhoření mají větší tendenci ti, kteří na sebe i okolí kladou vysoká očekávání a nároky, které se snaží naplnit a dosáhnout. 

Meditace jsou populární a staly se součástí trendu „sebezlepšování“, který nabízí příslib dokonalosti a bezchybnosti. Hrozí riziko, že z nácviku „správné meditace“ se stane bič a další úkol, který je nevyhnutné splnit. Nakonec se z možnosti odpočinout si může stát další nutná aktivita.

Technik je celá řada, internet je velký zdroj… ruku v ruce s tím ale jde riziko, že si bez možnosti konzultovat svůj výběr s lidmi s osobní zkušeností zvolíme metodu, která bude v lepším případě ztrátou času, v horším případě prohloubí naše psychické problémy. Na co dát při výběru metody pozor, abychom se nespálili? (Toto bych chtěl směřovat do pasáže mluvící o tom, že sami můžeme meditací zkusit řešit roztěkanost, špatné soustředění atd, – ale pokud má člověk obtíže, které mu znemožňují každodenní život, je nutné navštívit lékaře.)

Popisů a návodů je skutečně mnoho. Důležité bude odhadnout vlastní síly a možnosti. Je potřebné věnovat pozornost duševním i tělesným příznakům jako jsou – nervozita, zvýšená a dlouhotrvající únava, oslabení imunitního systému, opakující se nemoci, podrážděnost, pocity viny, zlosti, nenávisti či znechucení z práce nebo ze vztahů. Při jejich výskytu je lepší svěřit se do rukou odborníka a s ním probrat a konzultovat vhodná řešení.

U samotné relaxace nebo technik meditace je dobré vyhnout se jakýmkoliv extrémům ve způsobu dýchání, délky cvičení, poloh, popřípadě podpůrných prostředků, které nás mohou dostat do „meditativního stavu“. Klíčovým je uznat a přiznat si, že jsme se dostali za hranici našich možností, dokážeme požádat o pomoc a tím přiznáme vlastní omezení a nedokonalost. To může být začátkem postupného zlepšování a zmírňování příznaků stresu a vyhoření.