Dotaz: Má vztah dál smysl po tom, co na začátku partner lhal, třeba i o něčem míň závažném, ale přesto pro partnerku podstatném?

Smysl vztahu závisí od množství faktorů. Nejenom od předchozích zážitků ve vztahu a s partnerem, vlastních představách o vztahu ale i od schopnosti akceptovat chyby druhých a přijímat zranění, které vztahy sebou přinášejí.

Je možné položit si několik otázek: “Jsem schopná vnímat jako rovnocenného partnera někoho, kdo se dopustil nevěry? Jsem ochotna hledat ztracený respekt k partnerovi? Dokážu odpustit a vyjádřit své emoce? Dokážu připustit, že v situaci můžu mít i já svůj podíl viny?  Mám odvahu znova do vztahu jít a riskovat možné zklamání?“

Jestli si odpovídáte „ano“, tak pokračováni ve vztahu z Vaší strany je možné a má pro Vás smysl. Záruku na to, co se stane a nestane v budoucnosti, Vám nikdo nemůže dát. To jestli se bude vztah skutečně dál rozvíjet, záleží i na partnerovi.

Odpuštění přináší svobodu, energii a naději. Vztahu je pak potřebné dát čas a pracovat na něm, protože nic není samozřejmé.

Dotaz: Jak obvykle změní atmosféru a rozložení sil ve vztahu odhalená lež?

Jedná se obvykle o atmosféru dalšího podezírání a obviňování, zmatku, ztráty důvěry, respektu.

Dále se můžou projevovat, častěji se ale spíše potlačují, emoce jako hněv, zloba, smutek, strach, bezmoc. Stav může končit i různými somatickými problémy (zažívací, dýchací potíže, nespavost atd.) jednoho nebo i obou partnerů.

Zajímavé je slovní spojení „rozložení sil“, což připomíná bojový plán. Najednou se může zdát, že „vše je jasné, viník se našel a musí být potrestán.“

Trestání partnera jakoukoliv formou – ignorací, hádkami, výčitkami, odepíráním sexu atd. situaci neposouvá nikam dál. Partner se může začít znova cítit sám, mít potřebu uvolnění a ocenění hledat někde jinde. Situace nevěry se může znova zopakovat.

Krátkodobé vítězství tak střídají pochybnosti o sobě samém a aktuálním vztahu. Zranění jsou hluboká a sil obvykle spíše ubývá na obou stranách. Obviněný může sáhnout po „podpásovkách“ ve snaze obránit se a ublížení přibývá. Dochází k pochybám a krize se bez zájmu o vyjasnění a udržení vztahu jenom prohlubuje.

1

Dotaz: Pokud partner žádá “Odpusť mi to, byl to jediný případ, kdy jsem ti zalhal” – jak se mám v takové situaci zachovat? Můžu například podle nějakých vodítek v chování partnera odhadnout, jestli opravdu zalhal jen jednou a jinak je to “poctivec”?

Odpuštění je jeden ze vzácných darů, který můžeme někomu poskytnout, a tak by se k němu mělo přistupovat. Odolat pokušení dokazovat vlastní převahu, klást si podmínky, trestat.

Pravdou je, že odpuštění začíná v nás samotných tím, jak si dokážeme odpustit sami sobě. Neznamená ignorování toho, co se stalo. Je to jasné sdělení a vyjádření pocitů, které způsobilo ublížení. Přiznat si míru vlastní bolesti a křivdy. Ukázat ochotu odpustit. Popsat, co potřebujeme dostat od partnera, jako důkaz toho, že nás pochopil.

Z obou stran je důležitý zájem o znovunalezení vzájemné úcty a ochoty sdělovat si pocity. Následní fáze vzájemného usmiřovaní, je obvykle krásná, romantická, plná objetí a příslibů znovuobjevené harmonie.

Co se týče schopnosti „detekce lži“, ve zkratce a s humorem by se dalo říct „Lež má krátké nohy“. A je to tak, vždy se nakonec ukáže, co se skutečně děje.

Na druhé straně detailní informace o nevěře nepřispívají ke vzájemnému sblížení partnerů. Vodítka na odhadování „lží“ můžou vytvořit nebezpečnou, destruktivní a hlavně pro vztah zbytečnou hru. Zpochybňuje se základ vztahu – důvěra, svoboda, respekt.

Ve zdravém vztahu by neměla chybět schopnost některé otázky neklást, a tím dát partnerovi možnost mít svá tajemství.

Dotaz: Jak je to s tzv. “nevinným” lhaním? Co když se ukáže, že partner vrší jednu nevinnou lež na druhou – všechno přibarví, zveličí, přehání, překrucuje – může to znamenat, že lže i o podstatnějších věcech? Pokud chci žena s takovým partnerem zůstat, můžu třeba podle řeči těla odhadnout, zda partner zrovna říká pravdu nebo už zase bájí?

Přemýšlím, jestli je někdy lhaní „nevinné“ a jestli ano, z pohledu koho tak může být vnímáno.

To, co popisujete – přibarvování, zveličování, přehánění, překrucování ještě nemusí znamenat lhaní, tj. záměrné utajování a změnu faktů ve svůj prospěch. Tyto „vypravěčské“ dovednosti mohly být na začátku vztahu tím, čím byl partner zajímavý.

Pokud chce někdo být ve vztahu, musí přijmout to, že partner má právo na své soukromí a tajemství. Na druhou stranu je důležité znát své vlastní hranice. Být schopný včas oznámit, kdy jsou porušeny, co mi vadí a co to se mnou dělá. Partnerovi tak dávám jasně najevo, co se děje a otvírám prostor pro vzájemné vyjasnění situace.

Možná se zdá praktické postupovat stylem „ptát se častěji, prověřovat a kontrolovat druhého“. Láska a vztah je ale neustálá výzva k nabízení společného soužití a prostoru a možnosti zachovávat si vlastní osobnost a svobodu.

Totální otevřenost a upřímnost nemusí být pro vztah přínosná a snesitelná. Určité filtrování informací může být naopak pro vztah praktické.

 

Potřebujete odbornou pomoc?