Článek nejenom na aktuální téma dovolených ale celkově o sympatiích a antipatiích, jak vznikají, jak s nimi pracovat, protože často jsme v životě v situacích, kdy musíme vyjít i s někým, kdo není náš šálek kávy. Ani na dovolené prostě nevíte, na koho v letoviscích narazíte a když na to není člověk připraven a neumí s tím pracovat, může si tím pokazit vysněnou dovolenou.

1/ Na jakém principu funguje vznik sympatií/antipatií? Jak to, že stačí opravdu malá chvilka, abychom si člověka oblíbili, nebo ho naopak zavrhli?

Dá se zjednodušeně a teoreticky říct, že sympatie vzniká, když jsou jiné osoby vnímány jako zdroj odměn nebo jsou s odměnami asociovány. Podobně vyvstávají antipatie, když jsou osoby zdrojem trestů nebo jsou s tresty asociovány. Vznik sympatií/antipatií souvisí se sociálním učením na základě klasického podmiňování a je ovlivněno našimi zkušenostmi. Základem sympatie je snaha po zvýšené komunikaci s osobou, se kterou je spojeno pozitivní hodnocení a opak platí pro antipatii.

Oblíbit si někoho, znamená postupné vytváření oblíbenosti, které může přerůst v zamilovanost nebo se obrátit i v nenávist. Vytváří se postupně, může se měnit na rozdíl od pocitu antipatie, sympatie nebo prvního dojmu, které probíhají více méně automaticky, a ne jenom ve vědomé rovině.

Obecně chce každý raději působit sympaticky a přitažlivě, obzvláště na letní dovolené. Sami si můžeme i trocha pomáhat, abychom působili sympaticky několika jednoduchými kroky. K budování sympatického dojmu pomáhá například to, že budeme okolí občas chválit (pozor na neadekvátní a příliš často opakované chválení), nebo projevíme vlastní nedostatky a zranitelnost, sdělíme a svěříme se s vlastním tajemstvím. Sympatie může vzbudit i letmý dotyk druhého a určité zrcadlení chování a projevů druhého, kterým se mu přizpůsobujeme.

2/ Platí podle vás rčení, že první dojem je ten správný? Nebo je to tak, že se spíš na první dojem spleteme a kvůli svým “předsudkům” zbytečně někoho zavrhneme?

Proces formování prvního dojmu probíhá automaticky a ve velké míře mimo vědomí vnímajícího, z toho důvodu je obtížné jeho průběh regulovat či kontrolovat. Je proto nutné uvědomovat si, co na nás působí (oblečení, věk, rasa…atd.) a snažit se reflektovat vlastní pocity a představu, kterou si o druhém člověku vytváříme. Pokud se jedná o náhodné setkání, nebo takové, které nebude mít další pokračování, ovlivní první dojem pouze aktuální chování. To může být i situace poznávání a seznamování se na dovolené. Situaci je možné brát mnohem volněji nežli např. důležité rozhodnutí kdy se jedná o přijímání nového zaměstnance, kdy je skutečně potřeba pečlivě rozvažovat, co nás při vytváření prvního dojmu ovlivňuje.

První dojem je spíše naše projekce zkušeností, které je ovlivněno taky naším založením, vrozenými instinkty a aktuálním stavem.

Proto je důležité i to, v jakém rozpoložení se sami nacházíme. Na dovolených se obvykle stává, že první dojem z cizích a nových lidí je jiný, než by bylo naše hodnocení v každodenním stresu a všedních situacích. Toto např. přispívá ke vzniku dovolenkových lásek.

3/ Pokud se ocitnu v kolektivu, v kterém musím fungovat, ale jsou tam jedinci, kteří jsou mi nesympatičtí, jak to ukočírovat, aby se to nezvrhlo v averzi, kterou se budu užírat? Jde to?

Důležité bude ochránit se před tím, abychom si sami sobě pokazili dovolenou. Celkově je smysluplné dát si před dovolenou, na které budeme v kolektivu s cizími neznámými lidmi dopředu pravidla, hranice a limity, jak chceme v kolektivu fungovat, co už vadí a co ještě je možné tolerovat a povznést se nad to. Rozdíl bude v tom, jestli skupinu známe nebo ne. A pamatovat si, že když jsem něco před dovolenou klasifikoval jako „to tedy nevydržím“ tak pak na dovolené není správné začít experimentovat nebo se do situace nutit a „snažit se to vydržet“, ale aktuálně řešit a dávat najevo svoji nelibost a nespokojenost, tak abychom se nezačali užírat uvnitř.

Na dovolené je vhodné řešit hned a nenechat situaci vyhnít, nemáme obvykle tolik času a ani prostoru, jinak riskujeme zkažené dny otrávené vleklým konfliktem. Takže spíše se asertivně, srozumitelně vymezit, popsat vlastní potřeby a požadavky a vyjednávat o jejich uspokojení.

Na druhé straně dovolená může být i správný čas pro experimentování s vlastními hranicemi tolerance a pokusech „opustit vlastní komfortní zónu“.

Někdy je dobré si uvědomit, v jaké roli a vztahu jsme vzhledem ke členům prázdninového kolektivu. Je lehké vklouznout do role „policajta a vůdce“, jestli jste v práci zvyklý řešit a organizovat projekty. Dovolená by měla být ale o odpočinku a výzvou pro vás může být zkoušet aspoň na dovolené nezasahovat, neřídit, nekontrolovat apod. a dopřát si od vaši každodenní role odpočinek.

Dovolená by měla být o uvolnění a pohodě, poznávání neznámých a nových zážitků. Odměnou nám může být i to, že když nás první, možná trochu nepříjemný dojem z protějšku úplně neodradí, můžeme poznat zajímavého člověka, který nám přinese do dovolenkových chvil nové podněty a zážitky, i když to „není úplně náš šálek čaje“ a nestane se součástí našeho života v budoucnosti.

4/ Je to tak, že často to, co nás štve na druhých, vůči čemu se vyhraňujeme, bývá odrazem toho, co nás štve na sobě samých?

Nemusí to být samozřejmě hned tak nápadné a zřejmé na první pohled, ale často nám nastavené zrcadlo od okolí ukazuje nemilosrdně naše chyby a vlastnosti, se kterými nejsme nějakým způsobem vyrovnaní. Někdy se to děje v protikladu, kdy nás např. na ostatních může iritovat jejich hlučnost, sebevědomý postoj, jak zaberou lehátka u bazénu, nebo bez ostychu si sundají vrchní díl plavek. A možná právě v nás někde je touha být tak podobně otevřený, smělý a bezprostřední, ale naše vlastní upjatost, nejistota a potřeba mít souhlas okolí k vlastnímu chování nás svazuje. Tato situace se může být i mezi partnery a na dovolené se pak projeví ve větší síle. Pohled na někoho, kdo je uvolněný a nezávislý může jitřit naše vlastní nejistoty, a pak nejjednodušší reakcí je pomluvit, odsoudit nebo okomentovat chování druhých. Nebo si stěžovat u delegáta zájezdu či na recepci hotela. Situaci můžeme přijmout jako výzvu a sami zkoušet nové formy vlastního chování a projevů a dovolenou využít jako uvolněný „experiment“. Doporučuji brát to spíše jako hru zábavu ne jako činnost s přísným soustředěním se na výsledek. Jsme na dovolené, ne na kurzu nebo výcviku.