Časopis Lui je jediný časopis na našem trhu, který se kromě módy, cestování a designu věnuje gay pohledu na svět. Měl jsem možnost přispět do článku o vztazích v aktuálním čísle věnovanému lásce. 

Kompletní článek i s názory MUDr. Hany Fifkové najdete v časopise. Tady Vám nabízím moje původní odpovědi na dotazy redaktorky.

S jakými nejčastějšími problémy (na úrovni vztahové) Vás gay/les klientela oslovuje? Vyhledávají Vaše služby více lesby, nebo gayové?

Vztahy ukazují na to, jací jsme. Zrcadlí naši osobnost. Když „řešíme vztahy“, potom, co přestaneme obviňovat „druhé“, dostáváme se vždy k sobě, k tomu, co v nás není tak, aby bylo možné prožívat vztah s druhými, jak si představujeme. Co se týče problémů ve vztazích, často se potkávám s otázkou nevěry, zvládání dynamiky vztahu ve smyslu přibližování a odpoutávání se, která mnohdy vyvolává pocity stísněnosti, nedůvěry, podráždění. Z těch osobních problémů se jedná o nízké sebevědomí, obavy při vyjadřování hněvu nebo jakékoliv nelibosti ve vztahu k okolí.  Obvyklé jsou i nejrůznější nejistoty a depresívní náhled na svět a celková ztráta smyslu života.  Bohužel se velmi často setkávám s tím, že někdo akutně řeší zranění z rozchodu a narušené důvěry.  Vyhledávají mě muži i ženy, v současnosti v gay klientele převažují muži.

Gay komunita je obecně spojována s vyšší promiskuitou – z čeho podle Vás vychází? Nemůže být motivována např. právě neschopností najít „ideálního” partnera, a tedy neustálým „testováním kandidátů”?

To, že je gay komunita „obecně s něčím spojována“ ještě neznamená, že je to vlastní jenom pro ni. Jedna teorie říká, že touha po monogamním sblížení a zájem o chvilkové kontakty nejsou vzájemně se vylučující. Obě jsou typické pro muže všeobecně. Neustálé testování kandidátů v dnešní době není jenom výsadou gay komunity. Možnosti výběru jsou zdánlivě velké a někteří zkrátka nejsou připraveni a schopni si vybrat. Nikdy nejsou spokojeni s výběrem, a tak hledají a hledají. Nakonec rezignují. Příčinou jsou obvykle vysoké a nerealistické očekávání od vztahu, partnera i od sebe samého. Těžký bývá hlavně přechod z fáze zamilování do „rutinnější“ fáze vztahu, která znejišťuje a zklamává absencí „intenzivní zamilovanosti“. Pokud vztah přestává toto nabízet, stává se pro některé nudným, přichází pocit osamělosti, nepochopení. Narůstá potřeba ze vztahu odejít, nebo hledat citové vzplanutí jinde.  To se stává u heterosexuálních i homosexuálních dvojic. Potřeba sebepotvrzení na základě zájmu druhého, je typické pro jedince, kteří jsou se sebou vnitřně nespokojení a nejistí. Co jim chybí, hledají a očekávají od druhého. Ten jim ale nemůže dát něco, co si sami dát neumí.  Toto je relevantní pro gay komunitu, vzhledem ke kulturnímu kontextu potlačování, stigmatizování a tzv. „tolerování“ homosexuality, které výrazně narušují a komplikují budování vnitřního pozitivního sebeobrazu a sebe přijetí.

Jaký je Váš názor na užití seznamovacích aplikací jako Grindr, iBoys apod. pro hledání životního partnera?

Jsem přesvědčen, že určitě existují kvalitní svazky, které vznikly na základě seznámení pomocí těchto aplikací, i když se domnívám, že tyto aplikace jsou spíše zaměřeny na seznamování, nežli vyhledávání životního partnera. Záleží hodně od očekávání, představ a otevřenosti přiznat motivaci pro používání těchto aplikací. Spíše mi připadá, že v dnešní době se seznamování zužuje jenom na podobné aplikace. A netýká se to jenom gay komunity. Seznamování se zredukovalo na posílání plusek, fotek, zkratek, zpráv apod., za které se dá schovávat. Vznikají nedorozumění, očekávání, vytváření falešných sebeobrazů a představ. Vztah ve své komplexnosti se stává v dnešní době zatěžující. Tyto aplikace nabízejí tu atraktivnější část: rychlé získávání zájmu, pozornosti, možnost vytvářet dojem a obraz o sobě. Je nápomocné si ujasnit, jaké jsou plusy a mínusy těchto aplikací a zároveň mít otevřené oči a uši, být nejenom on-line, ale dokázat reagovat a seznamovat se i off-line.

Pokud máte nějaké gay/les klienty/ky v rámci partnerské terapie – jaké problémy nejčastěji řeší? (je např. tématem také založení rodiny?)

Aktuálně nemám v terapii gay páry. U párové terapie – gay nebo hetero – je časté, že jeden z partnerů má vůči terapii výhrady, a tak „řeší“ obvykle jenom jeden.

Podle většiny výzkumů nejsou nejčastější příčinou rozpadu stejnopohlavních vztahů problémy v intimní oblasti, ale neschopnost komunikace. Existuje u leseb a gayů i s ohledem na nezřídka problematický coming out k tomuto nějaká „predispozice”? (Tj. jsou zvyklí zatajovat pravdu, nemluvit o tom, co cítí apod.)

Partnerská komunikace je výzvou nejen pro homosexuální ale jakékoliv partnerství. Predispozice u gayů a leseb nemusí být jenom zkušenost s coming outem ale i jemu předcházejícímu sebe přijetí jednotlivce. S tím souvisí vnitřní vyrovnanost, spokojenost, smíření se s tím, kdo jsem. To je často problematická oblast, a tak je pro vnitřně nejistého jedince těžké vstupovat do konfliktu, raději se mu vyhne, nebo komunikuje nepřímo. Často je nashromážděná zlost z nepochopení nejbližších, vlastní nesmířenost se sexuální orientací, snaha zapadnout, podléhání kulturním vzorcům apod. překážkou v konstruktivní partnerské komunikaci.