Článek na populární téma “maminkovských” blogů v aktuálním vydání časopisu Marianne Family.

Čím si vysvětlujete tu potřebu mnoha maminek sdílet zážitky z mateřství veřejné, v online světě, nechat nahlížet do svého soukromí cizí lidi?

Je debata o matkách na sociálních sítích skutečně debatou jenom o sociálních sítích? Podle mě se dotýkáme i tématu tlaku a touze po dokonalosti – „být perfektní ve všem…zvládnout rodinu, koníčky, zaměstnání, péči o sebe…“, který je na ženy vyvíjen. Toto je úkol, který není možné splnit.  On-line profil a informace na něm umožňují iluzi, že se dá naplnit. Na sociálních sítích se dá lépe a jednodušeji maskovat a zkreslovat skutečnost. Ale dlouhodobě může být obtížné udržovat a dostát závazku image, kterou si buduji usměvavými fotkami a pozitivními komentáři, nebo předváděním schopnost „pracovat, vychovávat, zvládat vše s přehledem a k tomu o tom všem neustále psát …“. Sledující mají tendenci tomu uvěřit a informace vnímat jako reálný život. Stále se ale jedná o virtuální realitu. Ta může dráždit, když ukazuje to, co se mě samotné nedaří. Pak statusy perfektních matek na jednu stranu přitahují ale i odpuzují. V našem obdivu k perfektním a úspěšným je vždy i něco ze závisti a chuti zničit tento dokonalý, ale nás samotných provokující obraz.

2/ Představuje podle vás rozmach internetu, sociálních sítí proměnu mateřství? Že dřív byly ženy-matky izolované doma, teď najednou jsou víc vidět, je to pro ně kontakt se světem?

Rozmach internetu „mateřství“ nepromění. Může nabídnout rychlou informaci nebo kontakt ve chvílích zmatku a nejasností. Úlevu a podporu v tom, že „nejsem v tom sama“, když sleduji internetovou diskusi.  Pro koho jsou ale matky na internetu nejvíce „vidět“? Znova hlavně pro kamarádky a jiné ženy matky, které jsou také doma. Je zajímavé, že hlavně ony tento fenomén bedlivě pozorují, „stěžují si“, kritizují a komentují ho. Ženy jsou celkově v tomto ohledu zranitelné, protože se snaží držet krok a přizpůsobovat tomu, co je představováno jako štěstí a správně. Tady je jejich „sociální cítění“ spíše na obtíž a život jim komplikuje. Pokud se sdílí zkušenosti, tipy, nápady a rady je role internetu nápomocná, když začne spíše podněcovat pocity nedostatečnosti a závisti musíme si uvědomit, že ztrácíme patřičný odstup a nadhled nad virtuálním světem, kde se dají lépe schovávat a ukrývat skutečné problémy.

 3/ Je tam cítit potřeba těch žen po pochvalách, uznání?

Důvody pro psaní a prezentování na internetu můžou být různé. Někdy to může vypadat, že přispěvatelky mají vysoké sebevědomí, ale možná právě tyto hledají potvrzení svojí hodnoty a kvalit. Co tím, co dělám, získávám, a proč to jinou cestou není možné? Může to být i určitá závislost na ocenění a pozornosti. Sebepotvrzení musí být neustále obnovováno, protože uvnitř může být hodně nejistoty, zmatku nebo pocit osamělosti. Je velmi pravděpodobné, že v daném období se ve vztahu nabíhá na nový režim plný povinností a partneři se musí učit spolu fungovat jako rodina. V tomto procesu se lehce ztratí a zapomene na projevy, které patří jenom partnerovi / partnerce. Rychle se dostaví pocit nedostatečnosti, pochybností o sobě, nejistota, frustrace. Konfrontovat se s vlastními pocity, procítit je a vyslovit nahlas může být někdy nepříjemný zážitek. Sociální sítě pak mohou pomáhat tento pocit vlastní nedostatečnosti a nespokojenosti ukrývat nebo mírnit. Nabízejí možnost pocity „zaobalit“ ale tím se ztrácí jejich podstata a šance lépe se v sobě vyznat.

4/ Jak vnímáte v těchto blozích, každodenní sdílení fotografií samotnou roli miminek a malých dětí, které vlastně nemohou vyjádřit souhlas/nesouhlas a stávají se veřejným majetkem? Může to mít na ně vliv v dospělosti? Je to vlastně fér, využívat je?

Připomíná mi to trocha situaci, kdy rodiče bezelstně ukazují na první návštěva partnera / partnerky fotky z dětství, které „jsou trapné“, protože jsme tam s rovnátky, příliš hubení nebo tlustí, nahatí u bazénu, oblečení v šatech po starším sourozenci, a jinak zobrazeni ve své lidskosti a bezbrannosti. Dostupnost těchto materiálů na internetu by mohla být devastující hlavně pro ty, kteří mají nízké sebevědomí nebo jsou naopak k sobě přehnaně nároční a „důkazy“ o jejich nedokonalosti můžou vnímat jako tragédii vlastního selhání. Ne fér může být hlavně to, když si rodič prostřednictvím dětí řeší své problémy nebo komplexy, doplňuje vlastní sebevědomí a nesplněné sny skrze život dětí. To může být mnohokrát mnohem devastující nežli zveřejňování fotek.